Za domem máme úl a už od května jsem si říkal, že bych mohl zkusit něco nafotit. V neděli mě to nedalo a vyběhl jsem. Slunce už bylo docela vysoko a světlo už bylo hodně ostré, ale i tak jsem to zkusil, ovšem úspěšný jsem moc nebyl, především co se týká focení včel zepředu. Když sledujete co se kolem úlu děje, nedá Vám to a nutí Vás to něco si o foceném objektu přečíst. Ve wikipedii mě zaujala věta: „Zkušení včelaři vědí, že kritická vzdáleností před česnem je asi 5m. Po přiblížení za touto hranicí lze očekávat útok.““.  No asi bych měl radši žít v nevědomosti, protože po přečtení této věty se mě už opakovat focení moc nechce.

Po silnicích jezdí tisíce automobilů, ale takových které zůstanou v paměti  už tolik není. Jedno takové jsem fotil v sobotu.

V neděli proběhl další domácí pokus o focení našeho mimča. Jako fotografický nováček jsem kdysi na jednom fóru prohlásil, že focení dětí musí být to nejjednodušší. Dnes už tento názor nesdílím.

Zhruba před měsícem jsem objevil v lese vosí hnízdo a začala mě nahlodávat myšlenka, že bych se mohl pokusit o nějaké snímky vos. Po pár dnech jsem vyrazil na první seznamovačku. Lehnul jsem od hnízda ve vzdálenosti jednoho metru a postupně se přibližoval až na vzdálenost 40 cm a udělal několik snímků. Jako největší problém se ukázalo ohnisko makroobjektivu, které je 90 mm a to bylo na tuto vzdálenost málo. Vosy mě ignorovaly, až na jednu, která mě na chvíli sedla na hlavu. Začít se ohánět ve vzdálenosti 40 cm od hnízda není zrovna dobrý nápad a tak jsem byl v klidu a doufal, že ji to brzo přestane bavit. Z tohoto focení jsem nedonesl nic rozumného a tak jsem se po pár dnech vrátil s větší odvahou a připlížil jsem se na vzdálenost zhruba 10 cm objektivu od vstupu do hnízda. Po třetím zmáčknutí spouště se najednou ve vzduchu objevilo zhruba 100 vos a bylo jasné, že je zle a že vosy spustily poplach. Vyskočit a utíkat mě nepřipadalo jako dobrý nápad a tak jsem se ani nehnul a doufal. Potvrdilo se, že vosy samy od sebe nezaútočí a po nějaké době se vzduch opět pročistil, já opatrně vstal a zmizel. Druhé kolo tedy opět bez výsledku a s rozhodnutím, že tohle teda už nikdy. Jenže jsem náhodou objevil u práce vosí hnízdo ve zdi a dneska to opět zkusil. Světelné podmínky tam byly mnohem lepší než v lese a já to opět zkusil s makroobjektivem a opět se ukázalo, že strkat jim objektiv hodně blízko k díře jim opravdu vadí a zase se začaly plašit. Nasadil jsem tedy teleobjektiv a zkusil to s ním. Problém je, že tento objektiv je to nejhorší co v batohu mám a z toho vyplývá i kvalita kresby.