Zrcadlovku jsem si původně kupoval jen na focení malýho. Tenkrát jsem ještě netušil, že se to tak zvrtne a budu fotit úplně všechno. Tak abych dostál původnímu účelu koupě, tak tady je pár snímků z letoška.

Vždy když ráno vstanu, tak hned koukám z okna jestli by to šlo. Dnes se slunce ještě schovávalo za kopcem, ale už bylo jasné že bude „modrá“. Hned jsem zaostřil na stromy a přišlo zklamání, protože aby byla splněná i druhá podmínka, bylo by třeba pořádné námrazy. To tu ale nebylo.  Nenechal jsem nic náhodě a radši jsem si fotobágl do auta vzal. Bylo to správné rozhodnutí, protože to co tu příroda vyčarovala se ve zdejším kraji moc často nevidí. A protože to bylo při cestě do práce, nebyl na focení moc čas.

Původně jsem měl v plánu fotit jiné téma, ale protože přestalo sněžit dřív, než jsem se dostal ven, tak jsem provedl třetí pokus focení kapek padajících do vody. Poprvé mám z focení tohoto tématu radost. Perfektní to ještě není, ale už je to vhodné ke zveřejnění. Tak snad se budou líbit.

Letošní dovolená byla pro mě nová ve dvou věcech. Kromě toho, že jsem už trochu věděl co s foťákem, tak jsme se vydali po vlastní ose. Nebyl jsem tedy vázán na jedno místo, což z fotografického hlediska nebylo úplně špatné. Mohl jsem si tak přivézt pár snímků z míst, kam bych se při běžné dovolené nedostal.

Konec každého roku je ve znamení jakéhosi shrnutí, různých žebříčků a hitparád. Nemohu zůstat pozadu a tak jsem se pokusil vybrat snímky, které se mě z roku 2010 nějakým způsobem líbí. Původně  jsem si myslel, že vyberu 10 snímků které seřadím podle toho jak se mě líbí, ale to se ukázalo jako špatná cesta. Vybíral jsem ze snímků, které už jednou výběrem prošly a tak se mě přece musí líbit úplně všechny 🙂 a zrovna na aktuální náladě se mě jednou  líbí ta a jindy zase jiná. Některé mě ovšem něčím zaujaly a ty jsem zařadil do této galerie. Jedna fotografie je pro mě ale jasným vítězem. Je to tato fotografie malého Zdendy.

Nejen, že se mě líbí výrazově, ale i barevná úprava, kterou jsem ji dodal, ji řadí mezi to nej co se mě zatím podařilo. Objektivně však fotografii posoudit nemohu,  protože se jedná o moji krev.

Zde jsou další snímky, které mě zrovna v tuto chvíli oslovily a proti ostatním více vyčnívaly. Snažil jsem se k nim dát smysluplný komentář, ale to se mě né vždy povedlo.

Nedávno jsem se zmínil v tomto článku o tom, že se mě dostal do ruky fotoaparát z roku zhruba 1975. Měl jsem strach z toho, jak zvládnu ovládání, ale ve výsledku se ukázalo, že ovládání je zcela jednoduché. Stačí založit film, nastavit hodnotu iso filmu a zapnout fotoaparát. Fotoaparát disponuje jak manuálním tak i  poloautomatickým režimem, který je srovnatelný s režimem A na dnešních dslr. Jde tedy o režim priority clony, kdy si ručně nastavíte clonu a čas dopočítá vestavěný expozimetr. V hledáčku je hodnota času vidět a tak je možné ihned vidět, jestli  je čas pro danou expozici dostatečný. Pak stačí jen správně zaostřit, což mě dělalo při malých hloubkách ostrosti problém a exponovat. Dále je fotoaparát vybaven korekcí expozice a časovou spouští. Musím uznat, že doba kinofilmu byla pro začínající fotografy velice náročná. Doba kinofilmu mě zcela minula, ale schválně se pokusím shrnout, co musel absolvovat fotograf, aby získal alespoň 36 snímků. Toto může být trochu nepřesné, tak pokud se Vám nebude něco zdát, můžete to upřesnit v komentářích.  Musel si dojít koupit film, když ho vyfotil musel ho dojít nechat vyvolat, pak musel dojít vyzvednout vyvolané fotky za které samozřejmě zaplatil a teprve po té zjistil co vůbec vyfotil a jak. Pokud si ke každému snímku nepsal jaké měl nastavení, tak se ani pořádně nemohl poučit z chyb. Cesta od začátečníka k vyspělému fotografovi tedy nebyla vůbec jednoduchá a vůbec si neodhaduji soudit, jak dlouho by mě trvalo dostat se na úroveň, na jaké jsem teď v době kinofilmu. Fotím zhruba rok a půl a za tu dobu jsem nafotil už přes 20 tisíc snímků, ze kterých sem se mohl učit. Výsledek hned vidím na displeji, doma na počítači. Z exifu vidím jaké bylo použito nastavení. Na internetových fórech můžu ihned řešit problémy – to prostě tenkrát nebylo. A to nemluvím o úpravě fotografií v počítači – upravit jas, kontrast, doostřit, zarovnat, oříznout.

Zde je tedy pár snímků co jsem vyfotil já. Kvalita naskenování je hodně mizerná, čekal jsem mnohem lepší výsledky. Při vyvolání na fotopapír by výsledek vypadal mnohem lépe.

Fotografie nejsou nijak upravovány, je to tak jak jsem to dostal naskenované na CD. Kolegové na fóru mě přesvědčili, že takto by scan negativu vypadat neměl, tak se zítra půjdu ještě zeptat jestli to je tak opravdu v pořádku.

Ohledně makra zde byl už příspěvek z dovolené v Chorvatsku. V dnešním díle zpátky do minulosti se podíváme, co se mě letos podařilo vyfotit v našich končinách. Toto téma jsem nijak nevyhledával a tak jde spíše o náhodné úlovky.

Pamatuji si, jak jsem někdy loni v jedné konferenci napsal, že si myslím, že focení dětí je to nejlehčí co může být. V té době byly moje zkušenosti jen v podobě pár fotek z hřiště, kde běhalo spousta dětí a já si je cvakal, jak se mi zachtělo. Dnes už mám názor úplně jiný. Dítě, když se fotit nechce, tak je prostě nedonutíte a když už se náhodou na své místo postaví, tak jeho výrazy se s dobrou fotografií neslučují. Vůbec nezávidím profesionálním fotografům úlohu splnit požadavek rodičů nafotit jejich ratolesti. Mikulášek dělal také vše proto, aby se fotit nemusel, ale nakonec se pár fotek podařilo udělat.

Když jsem přemýšlel co bych zkusil vyfotit vzpomněl jsem si na tuto fotografii od Jindry Štěrby a téma bylo na světě. Následovala otázka na manželku, kdo v jejím okolí má prcka v rozmezí 2 – 6 měsíců a nabídka pozice pokusného králíka. Tří měsíční Jonášek splňoval podmínky předpisově a tak následovala přestavba obýváku v amatérský ateliér a mohly se sbírat další fotografické zkušenosti.