V sobotu proběhlo další kolo pokusu o ateliérové focení. Tentokrát jsme měli k dispozici rozumnější zázemí v podobě větších prostor, které nám umožnilo využít Rekreační středisko Želivka .

Včera jsem vystěhoval obývák, abych si udělal malej ateliér. Už mám rozumný světla na svícení, ale ještě by to chtělo větší prostor. Udělat celek na 50mm je v případě dospělé osoby nereálná věc.  Udržet pozornost dětí, aby koukali do objektivu, se ukázalo jako největší problém. Po pár snímcích je to přestane bavit a zajímá je vše, jen ne fotograf.

Ve svých 15-ti až 17-ti letech jsem za rozumného počasí zhruba každých 14 dní absolvoval nelehkou cestu z Pelhřimova do Velké Bíteše na stroji Jawa Mustang párkrát i na Jawa 90 ( i když to bylo spíš o tlačení než jízdě). Pátek, případně začátek prázdnin tam, neděle, připadně konec prázdnin zpět. Byl jsem mladej a nadšenej a to si žádalo oběti ve smyslu 2 hodiny sedět na motocyklu a doufat v úspěšné pokoření cíle. Můj bratr se synovcem však v létě trumfli všechny mé výkony, kdy tuto cestu absolvovali ve dvou  na zrenovované Javě 21 pionýr. Je to asi 90 kilometrů a když si vzpomenu, jaké pózy jsem byl schopný dělat, abych trochu ulehčil sedacímu svalstvu a páteři a využíval při tom celé sedadlo, tak si nedovedu představit zvládnutí takové trasy ve dvou.  Fotografie jsou už z cesty za chalupou. U příjezdu jsem přítomen nebyl, dokumentace zakuklenců včetně 2 batohů by měla určitě větší kouzlo.

Aktualizace 17.11.2010

Tak se ke mě dostala i fotografie zakuklenců.

Dovolená v Chorvatsku nebyla jen o koupání, válení se na pláži a hlídání neúnavného malého Havláta, ale také o seznamování se s novým makroobjektivem a makrosvětem. Hrbení se u země, manuální ostření a vysoká clona byly hlavní znaky, které mě provázely. Na první focení jsem vyběhl v poledne, kdy zbytek odpočíval. Kromě toho, že jsem si trochu připekl krk, tak jsem i nafotil situaci, která se moc často  nevidí a to jak pavouk zakousnul včelu. Jednu včelku jsem fotil a najednou koukám co se to na druhé rostlině děje. V prvním okamžiku mě napadlo co to ta včela nese, že ji to až převažuje. Druhý okamžik ukázal krutou pravdu. Rozhodně to nebylo naposledy co jsem viděl takový útok a změnil jsem názor,  že to nejsou jen stvoření, která jsem jako malý rozšlapával na chodníku.

Po zimní expedici následovala jak jinak, než expedice jarní, která proběhla 16. – 18. dubna. Tato expedice se stala vlastně poslední úspěšnou expedicí co se počasí týče. Letní celá propršela a při alpské v září byla vysoká oblačnost, která neumožňovala udělat fotografie podle mých představ. O tomto víkendu ještě proběhla podzimní expedice v Novohradských horách, které jsem se nemohl zůčastnit a která se podle fotografíí zůčastněných velice povedla. Teď zpátky do Lanžhotu. Nocleh byl zajištěn v ubytovně, kde se zastavil čas v osmdesátých letech, postavené z dřevotřísek a sololitu. Když se někdo otočil v jednom pokoji, věděli o tom v pokoji i na druhé straně budovy. Hospoda, která byla hned vedle měla otevřeno jen do 18,00 a další byla pro líné nohy expedičníků daleko. Večer se tedy trávil v klubovně a venku za podpory pálenek z různých koutů nejen ČR a 20ti litrového kanystru červeného. To co neposkytlo ubytování mnohokrát dorovnalo počasí, které vyšlo excelentně. Perličkou bylo, že zrovna v tu dobu byly zakázány lety díky sopečnému prachu v ovzduší a tak si nikdo nemohl stěžovat na čáry od dopravních letadel. Den to byl náročný. Vstávání ve 4 ráno a přesun do Pohanska, pak snídaně a přesun do parku zámku Lednice a zbytek dne včetně západovky proběhl v Mikulově. V neděli ráno rozloučení a přesun zpět domů.