Ke konci léta, když jsem jel cestou z práce domů a zase jsem se kochal, tak jsem nemohl přehlídnout, jak dva strejkové sečou svoje obilné pole kombajnem, který toho zřejmě už zažil hodně. Přestal jsem se kochat, šlápnul jsem nato a otočil se domů pro foťák.

Dnes nás ve zpátky do minulosti čeká další ze sérií expedic. Tentokrát to byla zimní Šumava pořádaná 16-18.1.2010. Tak mě napadá, že jsem minule ani nenapsal, kde jsme byli a na svoji obhajobu můžu uvést pouze to, že to nevím. Když neřídím, tak to neřeším. Mám pocit, že jsme víckrát minuli ceduli Kvilkda, tak pro někoho to může být vodítko. Zimní expedice se odehrávala v jiném hotelu, ale ve stejných místech. Pátek se nesl hodně komorně, protože nás bylo jen 5 ( zbytek dorazil až v sobotu), ale o to víc jsem měl prostoru pro získávání mouder. Už jsem se tolik neostýchal a prolezl jsem všem baťohy poctivě. U této expedice jsem si dával za úkol, že si vyberu nový záklaďák. Toužil jsem po něčem světelnějším, tak jsem si na svém těle (těle fotoaparátu) vyzkoušel Tamron 17-50/2.8. O tom, že je to kvalitní sklo nesvědčil jen fakt, že podává výborné obrazové výsledky, ale také to, že byl na většině fotoaparátů přítomných expedičníků. Sobotní východovka neypadala moc přesvědčivě, mlha všude. Postupně ustupovala, ale museli jsme odjed na snídani. To co se ale objevilo po snídani, to se popsat nedá, možná to trochu popíší fotografie. Modrá obloha bez mráčků a stromy s námrazou do kterých se opíralo slunce. Bylo jasné, že karta prázdná nezůstane a také nezůstala.

24.10. to bude rok, co jsem se zůčastnil první expedice, kterou pravidelně pořádá parta pacientů z http://www.dynaxexpedicia.net/forum/ . V té době jsem měl zrcadlovku 3 měsíce, svatá trojice (clona, iso, čas) mě byla jasná jako trojčlenka v první třídě a do té doby jsem si žil ve sladké nevědomosti. Ve svém baťůžku od čongolíku za 120 korun se mě povalovala Sony A-200, setová 18-70, setová 75-300, CPL, ND8 a v extra obalu stativ a najednou jsem byl obklopen lidmi, kteří měli pořádné polstrované batohy nacpané foto technikou, kterou jsem si mohl vyzkoušet a po expedici jsem zjistil, že být pacient dynaxák mě asi nemine. Největší přínos této expedice a těch dalších co následovaly byl v tom, že jsem si najednou mohl porovnat co jsem vyfotil já s tím, co se povedlo nafotit ostatním dynaxákům.