Tentokrát to bude úplně ze zcela jiného soudku. Nečekejte žádné snímky, které by si zasloužili publikování na webu pokud by byly zobrazeny jen jako holé snímky. Jako místo pro letošní dovolenou jsme zvolili Tučepi v Chorvatsku ležící hned pod Makarskou a protože jsme zde byli už v roce 2004 napadlo mě před odjezdem, že bych mohl udělat porovnávací snímky jak to bylo tenkrát a jak dnes. Do dneška přežil i původní fotoaparát Nikon Coolpix 2100, takže je vše foceno jak tenkrát. Dvě děti nám ovšem nedali příliš prostoru k pořádnému laborování s trefením se do původních kompozicí, ale i tak to ve výsledku hodnotím kladně.

Takže o 8 let vrásek na čele více.

Další rok je za námi a tak bych se rád opět pokusil udělat výběr toho co se mě povedlo a z čeho mám radost. Snímky nebudu řadit podle nějakého žebříčku oblíbenosti, ale jen chronologicky, protože z každého uvedeného snímku mám radost. Můj pohled je samozřejmě ovlivněn i situací při jaké byl pořízen a tak se můj výběr nemusí shodovat s výběrem nezúčastněné osoby.

K jednomu z nejsilnějších zážitků rozhodně patřilo přenocování na vrcholu Choč v Březnu pod širákem viz http://www.fotohavlat.cz/?p=471 a galerie http://www.fotohavlat.cz/?p=465 a http://www.fotohavlat.cz/?p=459 . Níže uvedený snímek je důkazem, že se opravdu zeměkoule točí. Pro nedůvěřivé jen poznamenám, že na tento snímek nebyly použity žádné efekty, díky půl hodinové expozici na stativu bylo pouze zaznamenáno co se nám děje nad hlavami, nebo spíše pod nohami.

V Dubnu vznikla série snímku včel sbírajících pyl na květech vrby jívy. Ostřeno bylo ručně a ze začátku jsem myslel, že to vzdám ale nakonec se zadařilo.

Na červencovém srazu historiků v Humpolci se mě povedl tento panning.

Pamatuji si, jak jsem ve svých začátcích  na jednom fóru tvrdil, že focení dětí je jednoduché. Už si to dlouho nemyslím a o ateliérovém focení dětí v jakémkoliv věku obzvlášť.

Jestli se mě někdy ještě podaří vyfotit ohňostroj s měsícem v pozadí si netroufnu hádat.

Spousta lidí mě letos označila za blázna po tom, co jsem jim vyprávěl o mých pokusech fotit vosy, včely a sršně. Adrenalínový zážitek to byl, ale sledovat chování těchto tvorů z blízka zato  určitě stál. Vždy mě ale bude mrzet, že jsem při pořizování tohoto snímku neměl kvalitnější objektiv, protože takovéto snímky se neopakují.

To by bylo z toho, z čeho mám opravdu radost všechno a v tomto roce budu doufat, že budu mít více času, možností a chuti pořizovat další snímky, které budou dělat radost jak mě, tak i vám.

Zrcadlovku jsem si původně kupoval jen na focení malýho. Tenkrát jsem ještě netušil, že se to tak zvrtne a budu fotit úplně všechno. Tak abych dostál původnímu účelu koupě, tak tady je pár snímků z letoška.

Letošní dovolená byla pro mě nová ve dvou věcech. Kromě toho, že jsem už trochu věděl co s foťákem, tak jsme se vydali po vlastní ose. Nebyl jsem tedy vázán na jedno místo, což z fotografického hlediska nebylo úplně špatné. Mohl jsem si tak přivézt pár snímků z míst, kam bych se při běžné dovolené nedostal.

Konec každého roku je ve znamení jakéhosi shrnutí, různých žebříčků a hitparád. Nemohu zůstat pozadu a tak jsem se pokusil vybrat snímky, které se mě z roku 2010 nějakým způsobem líbí. Původně  jsem si myslel, že vyberu 10 snímků které seřadím podle toho jak se mě líbí, ale to se ukázalo jako špatná cesta. Vybíral jsem ze snímků, které už jednou výběrem prošly a tak se mě přece musí líbit úplně všechny 🙂 a zrovna na aktuální náladě se mě jednou  líbí ta a jindy zase jiná. Některé mě ovšem něčím zaujaly a ty jsem zařadil do této galerie. Jedna fotografie je pro mě ale jasným vítězem. Je to tato fotografie malého Zdendy.

Nejen, že se mě líbí výrazově, ale i barevná úprava, kterou jsem ji dodal, ji řadí mezi to nej co se mě zatím podařilo. Objektivně však fotografii posoudit nemohu,  protože se jedná o moji krev.

Zde jsou další snímky, které mě zrovna v tuto chvíli oslovily a proti ostatním více vyčnívaly. Snažil jsem se k nim dát smysluplný komentář, ale to se mě né vždy povedlo.

Ohledně makra zde byl už příspěvek z dovolené v Chorvatsku. V dnešním díle zpátky do minulosti se podíváme, co se mě letos podařilo vyfotit v našich končinách. Toto téma jsem nijak nevyhledával a tak jde spíše o náhodné úlovky.

Velkou roli v tom, zda krajinářská fotografie zaujme, nebo nezaujme hraje především prostředí, ve kterém byla pořízena. Fotografie z vrcholku hory, západu u moře, nebo vodopád většinu lidí zaujme už jen z důvodu, že se jedná o místo svým způsobem exotické. Exotické = neokoukané, tedy větší úspěch bude mít fotografie z míst, které běžně nevidíme oproti fotografii z míst, kde denně jezdíme autem. Do této galerie jsem dal fotografie, které jsem letos nafotil v blízském okolí svého bydliště. Většinu bych už dnes fotil trochu jinak, ale snad Vás některé zaujmou. Přidal jsem i pár detailů.

Ve svých 15-ti až 17-ti letech jsem za rozumného počasí zhruba každých 14 dní absolvoval nelehkou cestu z Pelhřimova do Velké Bíteše na stroji Jawa Mustang párkrát i na Jawa 90 ( i když to bylo spíš o tlačení než jízdě). Pátek, případně začátek prázdnin tam, neděle, připadně konec prázdnin zpět. Byl jsem mladej a nadšenej a to si žádalo oběti ve smyslu 2 hodiny sedět na motocyklu a doufat v úspěšné pokoření cíle. Můj bratr se synovcem však v létě trumfli všechny mé výkony, kdy tuto cestu absolvovali ve dvou  na zrenovované Javě 21 pionýr. Je to asi 90 kilometrů a když si vzpomenu, jaké pózy jsem byl schopný dělat, abych trochu ulehčil sedacímu svalstvu a páteři a využíval při tom celé sedadlo, tak si nedovedu představit zvládnutí takové trasy ve dvou.  Fotografie jsou už z cesty za chalupou. U příjezdu jsem přítomen nebyl, dokumentace zakuklenců včetně 2 batohů by měla určitě větší kouzlo.

Aktualizace 17.11.2010

Tak se ke mě dostala i fotografie zakuklenců.

Dovolená v Chorvatsku nebyla jen o koupání, válení se na pláži a hlídání neúnavného malého Havláta, ale také o seznamování se s novým makroobjektivem a makrosvětem. Hrbení se u země, manuální ostření a vysoká clona byly hlavní znaky, které mě provázely. Na první focení jsem vyběhl v poledne, kdy zbytek odpočíval. Kromě toho, že jsem si trochu připekl krk, tak jsem i nafotil situaci, která se moc často  nevidí a to jak pavouk zakousnul včelu. Jednu včelku jsem fotil a najednou koukám co se to na druhé rostlině děje. V prvním okamžiku mě napadlo co to ta včela nese, že ji to až převažuje. Druhý okamžik ukázal krutou pravdu. Rozhodně to nebylo naposledy co jsem viděl takový útok a změnil jsem názor,  že to nejsou jen stvoření, která jsem jako malý rozšlapával na chodníku.

Po zimní expedici následovala jak jinak, než expedice jarní, která proběhla 16. – 18. dubna. Tato expedice se stala vlastně poslední úspěšnou expedicí co se počasí týče. Letní celá propršela a při alpské v září byla vysoká oblačnost, která neumožňovala udělat fotografie podle mých představ. O tomto víkendu ještě proběhla podzimní expedice v Novohradských horách, které jsem se nemohl zůčastnit a která se podle fotografíí zůčastněných velice povedla. Teď zpátky do Lanžhotu. Nocleh byl zajištěn v ubytovně, kde se zastavil čas v osmdesátých letech, postavené z dřevotřísek a sololitu. Když se někdo otočil v jednom pokoji, věděli o tom v pokoji i na druhé straně budovy. Hospoda, která byla hned vedle měla otevřeno jen do 18,00 a další byla pro líné nohy expedičníků daleko. Večer se tedy trávil v klubovně a venku za podpory pálenek z různých koutů nejen ČR a 20ti litrového kanystru červeného. To co neposkytlo ubytování mnohokrát dorovnalo počasí, které vyšlo excelentně. Perličkou bylo, že zrovna v tu dobu byly zakázány lety díky sopečnému prachu v ovzduší a tak si nikdo nemohl stěžovat na čáry od dopravních letadel. Den to byl náročný. Vstávání ve 4 ráno a přesun do Pohanska, pak snídaně a přesun do parku zámku Lednice a zbytek dne včetně západovky proběhl v Mikulově. V neděli ráno rozloučení a přesun zpět domů.