Vicky zažil první pořádný sníh a náležitě si to užil.

V prosinci jsme si pořídili Biewer yorkshire teriéra a včera když se začalo prodírat slunce z poza mraků, vytáhlo mě to ven udělat s ním pár fotek. Nasadil jsem Canon 135/2 – ideální sklo na takovéto portréty.

V neděli proběhl další domácí pokus o focení našeho mimča. Jako fotografický nováček jsem kdysi na jednom fóru prohlásil, že focení dětí musí být to nejjednodušší. Dnes už tento názor nesdílím.

27.7.2011 se nám narodil druhý kluk a to musí nutně znamenat, že budu mít další objekt na své fotografické pokusy. První zkušenost s focením malého krtka proběhla včera. Jedno je jisté, příště to chce pořádně vytopenou místnost, protože i když se nám zdálo v místnosti příjemně, Davidek měl jiný názor. Takže ještě bude reparát.

Pamatuji si, jak jsem někdy loni v jedné konferenci napsal, že si myslím, že focení dětí je to nejlehčí co může být. V té době byly moje zkušenosti jen v podobě pár fotek z hřiště, kde běhalo spousta dětí a já si je cvakal, jak se mi zachtělo. Dnes už mám názor úplně jiný. Dítě, když se fotit nechce, tak je prostě nedonutíte a když už se náhodou na své místo postaví, tak jeho výrazy se s dobrou fotografií neslučují. Vůbec nezávidím profesionálním fotografům úlohu splnit požadavek rodičů nafotit jejich ratolesti. Mikulášek dělal také vše proto, aby se fotit nemusel, ale nakonec se pár fotek podařilo udělat.

Když jsem přemýšlel co bych zkusil vyfotit vzpomněl jsem si na tuto fotografii od Jindry Štěrby a téma bylo na světě. Následovala otázka na manželku, kdo v jejím okolí má prcka v rozmezí 2 – 6 měsíců a nabídka pozice pokusného králíka. Tří měsíční Jonášek splňoval podmínky předpisově a tak následovala přestavba obýváku v amatérský ateliér a mohly se sbírat další fotografické zkušenosti.

V sobotu proběhlo další kolo pokusu o ateliérové focení. Tentokrát jsme měli k dispozici rozumnější zázemí v podobě větších prostor, které nám umožnilo využít Rekreační středisko Želivka .

Včera jsem vystěhoval obývák, abych si udělal malej ateliér. Už mám rozumný světla na svícení, ale ještě by to chtělo větší prostor. Udělat celek na 50mm je v případě dospělé osoby nereálná věc.  Udržet pozornost dětí, aby koukali do objektivu, se ukázalo jako největší problém. Po pár snímcích je to přestane bavit a zajímá je vše, jen ne fotograf.

Je třeba vyzkoušet všechna fotografická odvětví a v sobotu se jím stal přišel na řadu portrét. K focení jsem si přizval kolegyni z práce a známou z internetového světa. Jak to dopadlo je vidět v galerii, já se mám rozhodně co učit.