Při výletu lodí po pobřeží ostrova Hvar nás pronásledovalo hejno Racků bělohlavých, kteří cítili a nejspíše i byli zvyklí dostávat zbytky ryb z obědu návštěvníků. Nezbylo mě než přehodit objektiv a pokusit se je zachytit. Konečně trochu změna tématu v galerii :-).

Pořídil jsem si domů malé akvárium. Původně mělo být jen pro rybičku Betu bojovnici, ale jak jsem si pročítal různá fóra a zkušenosti, stále více jsem chtěl mít i krevetky. Krevetky by se s betou necítily bezpečně a tak jsem od Bety upustil a pořídil krevetky, ke kterým jsem přidal Razbory skvrnoocasé, oprášil záblesky a pořídil pár fotek.

Dostal jsem tip na místo, kde se nachází sršní hnízdo a tak jsem toho nemohl nevyužít. Než si začnete myslet, že jsem se zbláznil, že sršni jsou nebezpeční a můžou mě zabít, tak bych napsal fakta o tomto hmyzu:
– sršní jed je slabší než jed včelí
– vyšší pravděpodobnost útoku je v blízkosti včelího úlu, než sršního hnízda
– pokud si sršně nevšímáte, on si nebude všímat Vás. A pokud už přiletí až k Vám, ignorujte ho, on za chvíli odletí. Ano lidi určitě nejí.

V sobotu ráno jsem tedy vrazil, po příjezdu na místo se hned ukázalo, že bude problém se světlem. Musel jsem tedy použít blesk, který fotky degradoval. Další problém byl, že jsem měl k dispozici jen makro objektiv s ohniskem 90mm a blíž, jak na 70cm mě k díře nepustili. Kdo se trochu orientuje, tak ví, že 90mm na 70cm je hodně málo a tak jsem musel snímky hodně řezat a tím jsem kvalitu snímku zabil úplně. Takže i když jsem zaznamenal spoustu pěkných momentů, tak po technické kvalitě jsou mizerné. Berte tedy tyto snímky jen jako dokumentační.

Jinak jeden hlavní poznatek. Každou chvíli si mě nějaký sondoval stylem, že mě lítal kolem hlavy a i přes to co jsem napsal výše nemůžu říct, že jsem z toho byl nadšenej, zvlášť když někteří lítali kolem hlavy opravdu dlouho. Nezbývalo než zavřít oči a doufat. Proč zavřít oči se dozvíte třeba v odstavci „Pozor na oči“ http://www.novinky.cz/zena/zdravi/149283-zihadlo-srsne-obsahuje-mnohonasobne-mene-jedu-nez-zihadlo-vcely.html

Za domem máme úl a už od května jsem si říkal, že bych mohl zkusit něco nafotit. V neděli mě to nedalo a vyběhl jsem. Slunce už bylo docela vysoko a světlo už bylo hodně ostré, ale i tak jsem to zkusil, ovšem úspěšný jsem moc nebyl, především co se týká focení včel zepředu. Když sledujete co se kolem úlu děje, nedá Vám to a nutí Vás to něco si o foceném objektu přečíst. Ve wikipedii mě zaujala věta: „Zkušení včelaři vědí, že kritická vzdáleností před česnem je asi 5m. Po přiblížení za touto hranicí lze očekávat útok.““.  No asi bych měl radši žít v nevědomosti, protože po přečtení této věty se mě už opakovat focení moc nechce.

Zhruba před měsícem jsem objevil v lese vosí hnízdo a začala mě nahlodávat myšlenka, že bych se mohl pokusit o nějaké snímky vos. Po pár dnech jsem vyrazil na první seznamovačku. Lehnul jsem od hnízda ve vzdálenosti jednoho metru a postupně se přibližoval až na vzdálenost 40 cm a udělal několik snímků. Jako největší problém se ukázalo ohnisko makroobjektivu, které je 90 mm a to bylo na tuto vzdálenost málo. Vosy mě ignorovaly, až na jednu, která mě na chvíli sedla na hlavu. Začít se ohánět ve vzdálenosti 40 cm od hnízda není zrovna dobrý nápad a tak jsem byl v klidu a doufal, že ji to brzo přestane bavit. Z tohoto focení jsem nedonesl nic rozumného a tak jsem se po pár dnech vrátil s větší odvahou a připlížil jsem se na vzdálenost zhruba 10 cm objektivu od vstupu do hnízda. Po třetím zmáčknutí spouště se najednou ve vzduchu objevilo zhruba 100 vos a bylo jasné, že je zle a že vosy spustily poplach. Vyskočit a utíkat mě nepřipadalo jako dobrý nápad a tak jsem se ani nehnul a doufal. Potvrdilo se, že vosy samy od sebe nezaútočí a po nějaké době se vzduch opět pročistil, já opatrně vstal a zmizel. Druhé kolo tedy opět bez výsledku a s rozhodnutím, že tohle teda už nikdy. Jenže jsem náhodou objevil u práce vosí hnízdo ve zdi a dneska to opět zkusil. Světelné podmínky tam byly mnohem lepší než v lese a já to opět zkusil s makroobjektivem a opět se ukázalo, že strkat jim objektiv hodně blízko k díře jim opravdu vadí a zase se začaly plašit. Nasadil jsem tedy teleobjektiv a zkusil to s ním. Problém je, že tento objektiv je to nejhorší co v batohu mám a z toho vyplývá i kvalita kresby.

Tak jsem se zase pokusil vyfotit vločku. Největší problémem bylo vločku vůbec najít. Protože jsem fotil ze vzdálenosti zhruba 10 cm, tak se jako další problém ukázal výdech. Nejednou se mě stalo, že jsem si nedal pozor a prostě vydechnul. To že vločka teplotu dechu neustála je asi jasné. Nepřítelem byl i vítr, který se neptal jestli zrovna nefotím a drze těžce nalezenou vločku odfouknul. Ze všech pokusů jsem nakonec vybral jen jednu a i nad tou jsem hodně váhal jestli ji vůbec zveřejňovat.

Dnešní, spíše březnový  než lednový, den zacloumal se spící přírodou a tak se v mém obýváku objevila beruška. Dlouho mě nemusela přesvědčovat, abych ji zkusil vyfotit. Naštěstí si i po chvíli rozmyslela útěk  a zaparkovala se na plyšákovi. Jako objektiv jsem použil reverzně nasazený Pentacon 29/2.8. Je to zcela manuální objektiv, kterého rok výroby se mě nepodařilo zjistit, ale dovolil bych si tvrdit, že více jak 20 let by pamatovat mohl.  V této kombinaci by se mělo dosáhnout zvětšení skoro 2:1.  Foceno bylo z ruky, takže kdo se trochu orientuje si jistě dovede představit, jaký je  problém trefit se do hloubky ostrosti. Nakonec jsem vybral jen dva snímky, které mají k dokonalosti daleko, ale zase by byla škoda dát je rovnou do archivu.

Původně jsem měl v plánu fotit jiné téma, ale protože přestalo sněžit dřív, než jsem se dostal ven, tak jsem provedl třetí pokus focení kapek padajících do vody. Poprvé mám z focení tohoto tématu radost. Perfektní to ještě není, ale už je to vhodné ke zveřejnění. Tak snad se budou líbit.

Ohledně makra zde byl už příspěvek z dovolené v Chorvatsku. V dnešním díle zpátky do minulosti se podíváme, co se mě letos podařilo vyfotit v našich končinách. Toto téma jsem nijak nevyhledával a tak jde spíše o náhodné úlovky.

Dovolená v Chorvatsku nebyla jen o koupání, válení se na pláži a hlídání neúnavného malého Havláta, ale také o seznamování se s novým makroobjektivem a makrosvětem. Hrbení se u země, manuální ostření a vysoká clona byly hlavní znaky, které mě provázely. Na první focení jsem vyběhl v poledne, kdy zbytek odpočíval. Kromě toho, že jsem si trochu připekl krk, tak jsem i nafotil situaci, která se moc často  nevidí a to jak pavouk zakousnul včelu. Jednu včelku jsem fotil a najednou koukám co se to na druhé rostlině děje. V prvním okamžiku mě napadlo co to ta včela nese, že ji to až převažuje. Druhý okamžik ukázal krutou pravdu. Rozhodně to nebylo naposledy co jsem viděl takový útok a změnil jsem názor,  že to nejsou jen stvoření, která jsem jako malý rozšlapával na chodníku.