Asi nikdo po zimě nepřehlédne první kvetoucí strom, kterým je Vrba jíva a její lidově nazývané květy kočičky. Málokdo už ale zajde přímo ke květům a relaxuje pohledem na rušný provoz v jejím okolí. Zde je tedy pár snímků nejen jívy.

Kouření zrovna nefandím, ale při včerejší akci jsem udělal pár fotek, kde je hlavním motivem cigareta, nebo její kouř. Navíc prostředí si vyloženě říkalo o vytvoření černobílé série, tak snad se budou líbit.

V tomto článku bych se chtěl pokusit nastínit, jaká vedla cesta k pořízení záběrů z předchozích dvou příspěvků. Centrum expedice bylo v penzionu Jánošíkova krčma v obci Valšská Dubová. Vynechám povídání o tom, že jsme přijeli, ubytovali se, najedli se, popvídali atd a rovnou se přesunu k pátku 4. března, kdy jsme v půl jedenácté vyrazili směr vrch Velký Choč.

Po pár minutých se asfalt změnil v kamenitou cestu a zhruba po 15ti minutách jsme se dostali do lesa, kde se povrch změnil na kombinaci ledu, sněhu a kamení nastal čas nasadit mačky ( http://cs.wikipedia.org/wiki/Ma%C4%8Dky ). Paradoxně se mě šlo nejlépe po asi 200 metrovém úseku cesty, který byl kompletně pod ledem díky potůčku, který namrzal a namrzal …

Po zhruba dvou hodinách prudkého stoupání jsme došli k hotelu Choč. Název je trochu zavádějící, ale při nepříznivém počasí je jakákoliv střecha nad hlavou k nezaplacení

Zde jsme v poklidu načerpali síly na druhou část výstupu. Vzhledem k tomu, že už se nešlo lesem, tak jsme mačky měli sundané, ale na některých místech by se ještě užily. Po hodině prudkého stoupání, kdy už  jsme přestávky dělali čím dál častěji (je zajímavý, že nejsou žádný fotky z prudkých míst, tam toho měl každý dost, že neměl sílu vytahovat foťák).

jsme konečně došli na vrchol

a mohli jsme se kochat.

Sluníčko sice svítilo, ale než jsme se dočkali západovky, tak jsem měl na sobě všechny vrstvy, které moje krosna obsahovala.

Na vrchol nás dorazilo 10, ale 5 se nás tam rozhodlo přespat. Dali jsme si západovku. Málem jsem si vylámal zuby na zmrzlé musli tyčince a čokoládě, připravil si bivak.

Dva kolegové šli spát a s dvěma jsem šel fotit hvězdy. Vyfotili jsme dva snímky, takže jsme na nohách strávili další dvě hodiny. Exponování jedné takovéto fotografie trvá půl hodiny a další půl hodiny se čeká na odšum ve fotoaparátu.

Pak nastal pokus o zakuklení se do spacáku, který se mě ne úplně povedl a s nedostatkem zkušeností jsem po boji se spacákem, žďárákem a karimatkou boj vzdal a ve spacáku, který se mě nepodařilo zapnout jsem přečkal noc. Teplota byla mezi mínus pěti a mínus 10 stupni a jestli se mě podařilo usnout, to tvrdit nemohu. Nejhorší však bylo ráno vylézt ze spacáku, nasoukat se do kalhot, bundy a bot. Lítal jsem po kopci jako motorová myš, abych se trochu zahřál. Pohled, který se ale v následujících dvou hodinách naskytnul ihned vymazal, že mám namožené nohy, jsem zmrzlej a nevyspalej. Prostě jsme se ocitli ve fotografickém ráji.

Fotografie o kolegy

Naše noční útočiště

Poslední chvilky před návratem

Ledová cesta