Byl jsem pozván na motokáry. Přiznám se, že mě svezení nijak nelákalo, ale tento názor jsem po jízdě ihned změnil a příště  určitě nebudu váhat. Určitě mě lákalo zkusit si vyfotit nové téma. Předem mi bylo jasné, že bude dráha špatně osvětlená, ale protože jsem měl v plánu fotit jen panning, tak to nebyl problém.

Po silnicích jezdí tisíce automobilů, ale takových které zůstanou v paměti  už tolik není. Jedno takové jsem fotil v sobotu.

Každým rokem probíhá v Humpolci akce, která se v posledních letech jmenuje Bernard Fest. Jedná se o hudební festival s přehlídkou českých a slovenských kapel. Já si s radostí nechávám takovéto akce ujít, ale zaznamenal jsem, že v sobotu má proběhnout ohňostroj a to jsem si po propásnutém ohňostroji v Pelhřimově při akci Pelhřimov město rekordů ujít nechat nemohl. Protože jsem nikdy v Humpolci na ohňostroji nebyl, netušil jsem odkud by to mohlo být rozumně fotitelné. Vyjel jsem proto s předstihem a Humpolec projel křížem krážem, abych našel rozumné místo. Ohňostroj měl trvat 10 minut a pokud bych správné místo netrefil, už by čas na změnu místa nebyl a mohl bych jet domů s prázdnou kartou. Nakonec jsem si vybral místo na dolním náměstí, nasadil to nejširší ohnisko co jsem měl a doufal. V prních vteřinách se ukázalo, že jsem zvolil správně a výsledek si můžete prohlédnout níže. Dojem kazí blízské svítící lampy, ale prak k běžné výbavě fotografa opravdu nepatří.

V sobotu 30.7. jsem si na chvilku odskočil do Humpolce, kde byla zastávka první části srazu historických vozidel. O této akci google zcela otevřeně mlčí a proto veškeré mé pokusy o získání nějakých informací skončily fiaskem. Budu tedy vařit z vody. Pokud se nepletu, tak se jednalo o druhý ročník a stejně jako loni i ten letošní kompletně celý propršel. Sraz posádek byl na Pelhřimovském náměstí v 10 hodin a v 11 hodin se posádky na základě přiděleného itineráře, který obsahoval tvary křižovatek a první a poslední písmeno projížděných obcí, vydaly na cestu směr Želiv s cílem v Humpolci na Horním náměstí. Ve 2 hodiny odpoledne bylo odstartováno do trasy zpět, která vedla přes Speřice, Senožaty, Křelovice zpět do Pelhřimova. Světlo focení moc nepřálo, tak jen pár snímků.

Pár portrétních snímků ze života malého tygra a obrovského zlého dobrmana 🙂

Na Vás jako fotografovi je, abyste přenesla do fotografie Vaši představu. K tomu, aby výsledná fotografie nebyla tmavá nebo světlá musíte na čip fotoaparátu dopravit přesně tolik světla, kolik je třeba ke správné expozici a právě k tomu je třeba pochopit vztah mezi clonou, časem a isem. A teď se to pokusím napsat trochu lidsky, i když to jak se znám napíšu chaoticky, že jedno přečtení nepomůže.
Správně exponovaný snímek = hrnec vody přesně naplněný po okraj (pokud tam bude vody málo, bude snímek tmavý. Pokud přeteče bude obsahovat vypálená místa a čím více vody přeteče tím bude světlejší).
Clona = průměr trubky kterou natéká voda do hrnce.
Čas = doba po kterou je otevřen kohoutek.
Iso = Tato hodnota se rozumně do příkladu nedá aplikovat. Ale teoreticky zvednutím isa se hrnec zázrakem naplní jednou tak rychleji.
Takže z popisu výše je jasné, že abych docílil naplnění hrnce, tak mám spoustu možností. Buď budu pouštět vodu (světlo) do velké roury po krátký čas (krátké otevření kohoutku).
Nebo budu vodu pouštět tenkou trubičkou a tím pádem bude kohoutek otevřen mnohem déle.
Nebo mám průměrnou trubku a průměrný čas. Výsledek je pokaždé stejný a to napuštěný hrnec.
Co se týká clony, tak když se podíváte do objektivu, tak ji vidíte otevřenou naplno = největší díra = největší průchod světla = nejmenší clonové číslo. Sice zní nelogicky že nejmenší clonové číslo = největší průměr, ale je to tak. Nevím čím fotíte, pokud zrcadlovkou, tak na 90 procent případů je vhodné používat režim priority clony (u Sony režim A), kdy si volbou clony řídíte hloubku ostrosti a čas se dopočítá automaticky. Pokud je třeba zaznamenat pohybm například jedoucího auta, které bude ostré, ale bude mít rozmazaná kola a okolí, je třeba použít režim priority času kdy je vědět jaký čas je nutný udržení ostrosti auta, ale zároveň k rozmazání pohybem. Zde se pak dopočítá clona. No a pokud ám některé hodnoty nevycházejí, pak přichází na řadu iso. Když je moc světla, iso snížit. Když málo, tak zvýšit.

Doporučuji toto číst stále dokola
http://fotoroman.cz/techniques2.htm
a zakoušet a číst a zkoušet a číst.

V neděli 19. června 2011 se ve Velké Bíteši konalo mistrovství ČR historických velocipedů. Jednalo se o nenucenou a uvolněnou příjemnou akci, jejíž jednou částí byl i závod na 15 kilometrů. Při pohledu, na jakých strojích se soutěžící vydali tento úsek zdolat si získali můj obdiv. Co se týká focení, tak jsem se tentokrát snažil u snímků zachytit dynamiku pohybu.

O víkendu 20. – 22.5. 2011 se uskutečnila další ze série šumavských miniexpedic. Ubytovaní jsme byli v příjemném penzionu Panenka na Srní. V sobotu jsme vstávali v 4:30 abychom si dali zamračenou východovku u samotáře, pak přesun ani nevím kam, ale vyrazili jsme odsud pěšky na kopec Poledník. Ve 3/4 kopce se hezky zatáhlo a nahoře jsme si užili už jen bouřku a průtrž mračen s kroupama. Já osobně z této 20 kilometrové procházky žádnou rozumnou fotku nemám. Pak jsme se dojeli na penzion zkulturnit a jeli jsme k Sušici do hospůdky U Štěpána prožít gastronomický zážitek, který se u mě opravdu konal. Vybral jsem si kuřecí prsa s opečenýma bramborama, který jsem zašpuntoval borůvkovým koláčem a domácím pudinkem s malinama. Z mé strany mají za jedna a ty 3 hvězdičky od Pohlreicha jsou určitě oprávněný (Štěpán v Ano šéfe). Pak zase cesta zpět na penzion, ráno reparátní východovka a hajdy domů.
Opět to byl víkend strávený strávený s partou příjemných lidí a těším se na další setkání.

V sobotu 16.4.2011 se jel tuším 3. ročník amatérské jarní rally Humpolec. Na start se postavilo zhruba 50 aut, kolik jich dorazilo do cíle netuším. Jsem rád, že závody proběhly v klidu a hlavně bez zranění, protože se mohlo soutěžit i se sériovými vozy bez rámu.