Po zimní expedici následovala jak jinak, než expedice jarní, která proběhla 16. – 18. dubna. Tato expedice se stala vlastně poslední úspěšnou expedicí co se počasí týče. Letní celá propršela a při alpské v září byla vysoká oblačnost, která neumožňovala udělat fotografie podle mých představ. O tomto víkendu ještě proběhla podzimní expedice v Novohradských horách, které jsem se nemohl zůčastnit a která se podle fotografíí zůčastněných velice povedla. Teď zpátky do Lanžhotu. Nocleh byl zajištěn v ubytovně, kde se zastavil čas v osmdesátých letech, postavené z dřevotřísek a sololitu. Když se někdo otočil v jednom pokoji, věděli o tom v pokoji i na druhé straně budovy. Hospoda, která byla hned vedle měla otevřeno jen do 18,00 a další byla pro líné nohy expedičníků daleko. Večer se tedy trávil v klubovně a venku za podpory pálenek z různých koutů nejen ČR a 20ti litrového kanystru červeného. To co neposkytlo ubytování mnohokrát dorovnalo počasí, které vyšlo excelentně. Perličkou bylo, že zrovna v tu dobu byly zakázány lety díky sopečnému prachu v ovzduší a tak si nikdo nemohl stěžovat na čáry od dopravních letadel. Den to byl náročný. Vstávání ve 4 ráno a přesun do Pohanska, pak snídaně a přesun do parku zámku Lednice a zbytek dne včetně západovky proběhl v Mikulově. V neděli ráno rozloučení a přesun zpět domů.